Celý tento týden se na naší G+SOŠ konal házenkářský turnaj základních škol. Sjelo se k nám 32 družstev, která soutěžila ve čtyřech kategoriích. A co jsme si z toho odnesli?
Že k pochopení zákonitostí této hry je měsíc proklatě krátká doba. Ale když si míčem někdo rozumí, byť v jiném odvětví, může být platným hráčem jako třeba Šimon Kunc.
Že široká základna je klíčem k úspěchu v jakémkoli odvětví. A tu nejširší základnu mají prostě na ZŠ Jižní předměstí, protože tam se těch házenkářů vyskytlo prostě nejvíc a téměř všechny kategorie válcují doslova o parník.
Že nůžky mezi sportující a nesportující populací se stále více rozevírají. Že bez hráčů z praxí v oboru je cesta k úspěchu těžká, ale ne úplně nemožná. Dobře rostlí strašičtí chasníci budiž naším příkladem.
Že palubovka haly je posvátná a my bychom ji měli ctít a svou úctu dát najevo minimálně tím, že se před vstupem přezujeme.
Že házená se možná teď zrovna nehřeje na vrcholu popularity, ale když uspořádáme přebory základních škol a přijede celkem 32 družstev ve čtyřech kategoriích, je to malý zázrak. A aktivní příspěvek R. Bastla na rozhodcovském postu značí, že osud této hry není ani představitelům rokycanského házenkářského klubu úplně lhostejný.
Že je to hra plná individualit a emocí, že někdy mohou bouchnout saze i dveře. Ale k chybám je třeba se stavět čelem, jako třeba otec a syn Kopecký (ZŠ ul. Míru) Ten výchovný moment je někdy bolestivý, ale cenný.
Že i v naší retro edici třicet let starých tílek je možné zažít zápal pro hru, i když výsledkově máme k vrcholu strašně daleko, jako tomu bylo v případě nejmladších děvčat. Takže i na tom omšelém coubertinovském klišé bude něco málo pravdy.
Že naši mladší hoši v této konkurenci dosáhnou na alespoň stříbrné medaile. A pokud máte žluté dresy a vítězné typy jako je Hanka Sojáková, tak sice můžete jednou prohrát, pobrečet si, ale to proto, abyste příště nastoupili mnohem silnější.
Holky, kluci, za to stříbro a skvělé čtyři dny děkujeme.