V pondělí 20.6. naše malá skupinka osmi odvážlivců získala možnost navštívit zákulisí Rádia Impuls. Po obědě jsme se i přes veškerá vlaková zpoždění dokázali do hodiny a půl dostat do Prahy na hlavní nádraží. Následovala dobrodružná krátká cesta metrem.
Dorazili jsme do Rádia. Hned na začátek nás uvítala obrovská tabule s nápisem “IMPULS”. Když jsme prošli dveřmi za nápisem, čekal na nás opravdu milý Honza Hanousek – hudební ředitel, který nás velmi příjemně přivítal a oznámil, že nás bude celou dobu provázet Rádiem.
Po krátké chvilce jsme zjistili, že jsme se o pouhé dvě minuty minuli se zpěvákem Markem Ztraceným, který zde byl konzultovat svůj nový singl.
Honza nás dovedl do jakési konferenční místnosti, kde jsme si na chvíli sedli a získali jsme prostor na otázky. Zajímalo nás například, jak se do rádia písničky dostávají, co je důležité při výběru denního playlistu, nebo jak Covid ovlivnil rádia obecně.
Po odbití 15. hodiny nastal čas vyrazit na exkurzi po budově. Nejprve naše kroky vedly do studia za Fandou. Toho můžete znát z Rádia jakožto Fandu a jeho českou bandu. Pro tentokrát jsme se stali “bandou” my. Bylo nám vysvětleno, jak je náročná práce v rádiu, zažili jsme několik živých vstupů, a dokonce jsme slyšeli volajícího, který vyhrál vstupenky na nějaký zážitek.
A poté čekal i náš vstup. Měli jsme možnost pozdravit posluchače a naši školu. Dva z nás se i představili. Byl to krátký, ale nezapomenutelný zážitek. (Celé video našeho vstupu můžete zhlédnout na našem instagramovém profilu.)
Pokračovali jsme do dalšího patra. Zde na nás čekal Honzův kolega z Ředitelství silnic a dálnic, který má za úkol ověřování informací, různé programy na daný den a také má pod sebou tým lidí, díky kterým máme vždy v rádiu aktuální informace.
A jako poslední patro bylo “rockové patro”. Z místa sálala velká pohoda. Potkali jsme zde Jiřího Kalouska, který nás tím to patrem provedl. Opět nám ukázal živé vstupy. Tentokrát jsme byli i součástí menšího nedostatku, kdy mu jeho kolegyně poslala omylem do počítače špatný text a zvuk. Jirka tedy musel improvizovat.
Bohužel už byl čas, abychom vyrazili na vlak. Se všemi jsme se rozloučili a na závěr jsme každý dostali velmi krásnou pozornost – hru HALÓ, TADY IMPULSOVI.
A jestli mám zhodnotit tento den? Zažila jsem den, na který já ani nikdo z naší party zúčastněných zřejmě nezapomeneme. Třeba i jednou toho Marka Ztraceného potkáme...
Simona Budilová, sexta
